O nás

Jmenuji se Michaela a jsem z Opavy... Momentálně studuji v Ostravě přírodovědeckou fakultu, biologický obor "Aplikovaná ekologie"...

 

Od malinka jsem byla milovník přírody, nesměl mi unikonout žádný dokument o přírodě... Z toho časem vyplynul i obor, který studuji... Moje zaujetí přírodou se projevilo i ve vztahu ke zvířatům... Prvního pejska, kavalíra, rodiče pořídili, když mi bylo asi 6 let, a dnes už si život bez těchto úžasných tvorů neumím ani v nejhorším snu představit...

 

Opravdu navážno jsem se začala aktivně věnovat až našemu dalšímu pejskovi - Arwence... Její inteligence a zapálenost v člověku vyloženě vybudila snahu učit ji všemu možnému... Začali jsme s prvními povely - byla jsem překvapená, ale naučení jednoho povelu nám zabralo (a to opravdu nekecám)  asi 20 minut (pak samozřejmě musela pár dní opakovat, aby ho zautomatizovala)... Arwenka je a byla neobyčejně učenlivá... S agility jsme taky začaly skoro hned (asi po dvou týdnech, když si u nás doma zvykla)...

Díky Arwence jsem si plemeno papillon zamilovala a byla jsem rozhodnutá pořídit si ještě jednoho :-) Z velké části to ale bylo i proto, že Arwenka je velice závislý a nesamostatný pes a pokaždé, když jsem odešla do školy byla smutná. 

Původně měla rozšířit naši smečku fenečka z plánovaného Arwenčina vrhu... z krytí ale kvůli jejím zdarvotním problémům sešlo. Moc jsem chtěla malé štěňátko, abych si ho mohla "vypiplat" :) od malinkata... Arwenku jsme si totiž pořídili téměř dospělou (neuměla sice témeř nic, dokonce jsme ji i přejmenovali) a já jsme si chtěla zkusit, jaké to je, vychovat štěňátko od malinka :-)

 

A tak k nám přibyl malý špuntík jménem Iron. Od malinkata je velice divoký a hravý. Ironek je ale úplně jiná povaha - je samostatný a přesto velice přátelský k lidem i pejskům, jeho nezkrotná divokost je na jednu stranu výhodná (na agility), na druhou stranu je ale při učení nových věcí trochu nesoustředěný. Učí se rád a velice dobře, ale protože chvilku nepostojí, byl pro mě veliký oříšek naučit ho povely typu "sedni",lehni"... Naopak běhací povely, kdy má někam běžet a něco udělat nebo něco oběhnout okolo, to umí hned :-)

I přes můj strach, jak Arwenka přijme nového člena smečky, vše dopadlo skvěle. Arwenka Ironka přijala po pár dnech, když zjistila, že nebýt jedináček má své veliké výhody a to hlavně v tom, že si spolu můžou kdykoli hrát :-) a navíc už nikdy není doma sama, což dřív špatně snášela.

Jak už jsem psala výše, chodíme spolu na agility. Nemáme ale závodní ambice, děláme to zatím spíše pro radost a dál se uvidí (teda hlavně u Ironka).

Oba pro zabavení také učím prvky tance se psem, je to výborné hlavně když je venku hnusně, lije a nedá se jít na procházku. Zaměstnáme při tom mozečky a zlepšíme náladu :-)

Psi jsou jedna z nejlepších věcí, která mě v životě potkala.